Obejmout a nepustit

Obejmout a nepustit,
ať budík stokrát zvoní.
Vše, co bylo, o(d)pustit
a být tu jenom pro ni.

Smát se spolu celý den,
lásku žít, ne hrát.
Zjistit, že to není sen,
to bych tak moc rád!

Čas

Často se ptáme:
“Je ten správný čas?
Prošvihl jsem ho
nebo teprve přijde?”

Čas není dobrý,
není ani špatný.
Čas buď je a nebo není.
Proto se raději ptej:
“Kolik času jsem ztratil?
A kolik mi ho zbývá?”

V uličkách

Temné uličky

našeho města,
našeho vztahu,
našich myslí.

V těch temných uličkách
se dnes a denně ztrácíme
a nalézáme
své stíny a kruté pravdy.

V těch děsuplných zákoutích
se může stát cokoliv...

Střípek ledu

Přišel mráz, přišla zima,

co neumrzlo, chcípne hlady.
Bez Slunce neprežije nikdo
a je jedno, jaký žár máš uvnitř.

Jen led a sníh, kam až dohlédneš,

zmrzly i vzpomínky na "Předtím".

Obklopena mrazem,
tvá mysl tě opustí jako první
a srdce se nakonec také zastaví.

Naivní kolem se opalují
ve svitu polární záře,
ale ty víš, že tepleji již nebude.

Petarda

Vlétla mi do života jako petarda,
nečekaně odpálená na přelomu roku
ze směru, který jsem nečekal.
Zářivá, krásná, radost pohledět!
Ozářila temnou oblohu,
okouzlila tisíci barev a tvarů.
Náhle neexistovalo nic jiného,
zastínila všechny hvězdy!

A pak postupně vyhasla.
Zůstali jen
    smrad,
        bordel
            a toxické látky v ovzduší.

Octomilky

Já a hejno octomilek

užíváme hezkých chvilek.
Pivo, to jim chutná,
oběť je to nutná,
nechci víc již pití sám.
Mám se skvěle, neklesám
na těle ni na duši!
Octomilky netuší,
    že chlastám abych zapomněl jak v prdeli to všechno je...

Cesta

Po cestě, co v mapách není

do hloubi lesa...
    Snění
Má ruka klesá, 

nikdo ji nedrží.
Ach, kdo mne zadrží?
    Není
cesty zpět, 

já vím to!
Vím že jsem se splet
a nespravim to...

Rodinné drama

Zbytečné malé rodinné drama

ve světě, který umírá

Mrtví ptáci padají z nebes
a my se hádáme jestli

se rýže bude vařit 5 nebo 10 minut  

Granáty po celém světě vybuchují,
Planeta se peče a škvaří,
Teplota roste, lesy hoří,
ale ve tvém srdci již vše uhaslo.

Ledová královna

Marná touha zachytit poslední paprsky léta

Vzpomínky zalité sluncem mi protékají mezi prsty,
    jako Ty.
Rána a zpola zaplněnou postel naplňuje chlad

Blíží se zima, dlouhé noci bez konce, tma a strach
Snad se mi s prvními vločkami vrátíš,
    má ledová královno.

Pokud mám tuto zimu umrznout, tak ve Tvém náručí!

Odcházíš

Odcházíš, světlo zhasíná
Každý z nás teď jinde usíná
Slunce zapadá, Měsíc vychází
Jednomu ten druhý neschází
Zdi padají, mosty hoří
Co láska stavěla, nenávist boří
Je ještě naděje? Je ještě "snad"?
Propast se otvírá,
dál mám tě rád...

Ptáče

Mrtvé ptáče - sotva vylétlo z hnízda -

se roztéká v poledním žáru na tvrdé zemi.
Ten malý plod úžasného kouzla lásky
se peče a škvaří, pohlcován lačnou půdou.
Jak fascinující výjev tvora, který měl štěstí!
Nezažilo hlad, žízeň, samotu, bolest a všechna další trápení světa.
Šťastné to ptáče! 

Tak mrtvé - tak svobodné!
Zemřelo včas.

Před usnutím

Mlčí

Zírá jasnýma modrýma očima

Krásná a tichá

Neřekne ani slovo.

   Nikdy nepromluví,

      pouze hledí

         a bude hledět

            navždy.

Její pohled rozerve tvou duši na kusy.

Chceš utéct, ale je pozdě...

Mrazivý a hluboký oceán dvou očí.

   Jsi paralyzován a ztracen

      v tichosti věčného objetí.

Usmála se?

Nikdy se neunaví

Bez jediného mrknutí

   pomalu dýchá,

      srdce jí tluče 

         tiše a chladně,

            ale uvnitř je mrtvá.

Srdcežal

Chladnoucí vzpomínky na letní dny
zahrabávám do podzimního listí.
Snad zakoření a na konci příštího jara
z nich vyroste krásné nové léto...

Vzpomínky na bolest jsou jako vlny -
jedna za druhou přicházejí a odcházejí.
Příboj tebou háže o skaliska jako s míčkem.
Říkáš si u každé z těch vln:

"Je to ta poslední? 

Teď už to přestane a moře času a prostoru se uklidní?
Nebo mě tato poslední vlna roztříští nadobro?"

Bouře však stále trvá,

vlnobití je bez konce...

Křeček

Jíst, pít, srát a spát -

uzavřený koloběh dotažený k dokonalosti -
v konečném součtu nezbyde nic.
Jak moc se lišíš od křečka běhajícího v kolečku uvnitř akvárka?
Oba čekáte, až se shůry snese boží ruka,
která vás vysvobodí a přenese někam jinam,
kamkoliv jinam!
Ale ona ruka nikde a tak dál běháte,
minuty, hodiny, měsíce...
Někdy už už věříš, že jsi našel lék,
ale je to jen nová, silnější droga,
abys zvládl běhat v kolečku další týdny a roky,
po zbytek života.

Jíst, pít, srát, spát,
párkrát se pomilovat
a nakonec chcípnout -
to je celé to hluboké tajemství života a vesmíru.

Báseň napsaná, smazaná

 

Na spalovnu je ještě brzy!

Jsi panenka z popelnice.
Stokrát použitá,

stokrát odhozená,

stokrát recyklovaná.

A přesto všechno
se pro tebe nořím
do největších sraček,
abych tě vytáhl.

Nákaza

Velký černý pes
rdousí a trhá na cucky
vůli, soudnost a všechna pravidla.
Vlkodlačí podstata lásky
probuzená za úplňku,
touží ulovit a získat,
drápat a kousat,
uštvat a pokořit.
Plně nasycena klidně usíná
a ráno jakoby nic.
Jak velká je tvá smečka?

Nakažen slovem, nakažen polibkem,
šipka mířená přesně do středu srdce.
"Pactum aeternum signatum est",
prastaré a věčné spojení.
Až opět uslyším tvé volání,
poběžím za ním bez rozmyslu.
Nelze odolat, je to silnější než já.
Jak moho se může skrývat
v tom nejnižším z pudů!

Listí

Dlouho jsi neviděl Slunce, je ráno nebo noc?

Prudký poryv větru víří hustou mlhu,
sfoukává svíčky, unáší mračna suchých listů.
Mrtvé listy - karikatura dávného života -
letí zmrzlým ne-časem do Hádovy říše.

Mezi nimi se s burácením prohání
čtyři jezdci bezvýznamné osobní apokalypsy:

    Láska

    Radost
    Naděje 

    Víra

Odlétají.

Žij a nech žít?
Zemři a nech zemřít.

Okamžik pro lásku

Anonymní chvíle uprostřed noci
Bezčasé zmatení ospalých smyslů
Soumrak dávno pokořen tmou, rozbřesk v nedohlednu
To je ten správný okamžik pro lásku,
to je ten okamžik, na který čeká.

Leží vedle mne, nahá a krásná
Hledím jí do očí, držím ji za ruku
Hraje si s měsíčním stříbrem ve vlasech

Magický věčný okamžik tiché něhy -

společná chvíle, která je jen a jen naše.

Odchází vždy s prvním ranním paprskem
Probouzím se opět sám, vedlejší lůžko netknuté
Vím ale, že nebyla pouhým snem opuštěné mysli!
Cítím stále pronikavý pohled tmavých očí,
tajemný svůdný úsměv na dokonalé tváři,
omamný něžný dotyk chladných prstů.
Byla tu! Má milá. Náš okamžik pro lásku!

Přijde dnes snad s temnem noci zas
Má krásná, tichá a věrná noční společnice

„Dívenka překrásná 

láskou se trápila,

do vody skočila, 

nechtěla žít.

Dušička nešťastná

do nebe nesměla,

po nocích bloudí,

chce nalézt klid."

Město plné krys

První den jest ve znamení nehybné smrti.
Druhý den horké Slunce vypaluje temná očka.
Třetího dne mrtvé tělo opět ožívá, nafukuje se a
čtvrtým dnem začíná tančit hostinou tisíců hostů.
Pátý a šestý den vrcholí oslavy života (a) smrti,
aby sedmým dnem nastal konečný odpočinek.

Zbývá jen postupně sesychající hmota.

Po mnoho dalších dní se bude vpíjet do pórů města, 

až se stane jeho věčnou součástí,
dalším střípkem mozaiky z mrtvých těl 

ve městě plném krys.