Lásko.
Odlétáš s prvními ranními paprsky Slunce.
Snad tě nespálí,
křehký chomáčku citu...
Možná jednou
někdy,
někde,
opět
nasaji vůni tvé krásy a pochopím,
že s tebou odletělo mnohem víc,
než těch několik zdánlivě prchavých
a přesto ve své prchavosti věčných
dní a nocí,
úsměvů a slz,
otázek bez odpovědí
a odpovědí bez otázek.
Tam na tom místě,
kde tě znovu ucítím,
budu do roztrhání těla kopat.
Hloubš a hloubš,
prorážet vrstvy zapomění,
zbytečně zlých slov,
výčitek a bolestí,
abych ještě jednou,
alespoň při posledním úderu srdce,
mohl obdivovat drahokam
tvé věrné lásky.
Můj poslední výdech ponese:
„Omlouvám se, miláčku...“
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za názor ;-)